Povídala jsem si jednou se svou kamarádkou a filozofovaly jsme nad smyslem života.
Zastavili jsme se nad tím, jak jsme vychováváni v ŠABLONĚ ŽIVOTA.
Narodíme se, chodíme do školky, pak do školy, puberta, svatba, děti, dům, práce, někdy rozvod, stáří, nemoc a smrt.
Ještě do nedávna bývalo pravidlem, že se žena vdávala ve 20 letech, hned měla děti a tak to šlo skoro u všech podobně. Ta žena, která se vymykala tím, že neměla partnera, nedej bože děti, byla považována za tu, kterou už nikdo nebude chtít a nebo slyšela, že každá ženská má přece rodit děti.
Ten, kdo se chtěl rozvést si vyslechl, že je rozvod ostuda pro celou rodinu a že se vše má udržet doma od pokličkou a hlavně – vyděržať.
Kamarádka v tu chvíli řekla větu, kdy jsme se začaly obě smát a vše dostalo hned jiný rozměr.
Řekla: ,,Myslíš, že nás Bůh vytvořil pro tohle“?
Ne, pro tohle nás určitě nevytvořil.
Máme se naučit být v životě spokojeni a najít svůj naplněný vesmír. To znamená, mít vše po čem z hloubky duše toužím. A stojím si za tím, že je to možné.
Díváme se na život hodně složitě. A PŘITOM ŽIVOT MÁ RÁD JEDNODUCHOST.
V dospělosti ztrácíme svou vnitřní radost tím, že se chováme jako dospělí a to za všech okolností a to je špatný směr. Máme se chovat dospěle, to znamená zodpovědně, rozumně a důsledně, ale také se máme dívat na svět očima dětí. Není to v naivitě, ale v čistotě, jasnosti, hravosti, jednoduchosti.
Umět se bavit, zpívat, tančit, kreslit, tvořit, dát najevo své emoce a nesnižovat jejich význam.
Je to umění propojit své vnitřní dítě s dospělou bytostí. Je to umění. Už to se vymyká šabloně.
Každý z nás se narodil do určitých podmínek, které je třeba pochopit a přijmout. Pokud tento krok neuděláme, jen těžko si dovolíme naplnit své vlastní touhy. V nejlepším případě budeme žít ve svých snech, které nebudou realizovány.
To, co se nám v životě děje jsou zkoušky. Někdy je lehce zvládneme, jindy nás stojí neuvěřitelné množství energie a sil. Hledáme mnohokrát svou víru a myslíme si, že nic nemá smysl.
Jsou to boží zkoušky, zda opravdu toužíme a co jsme ochotni pro to udělat.
Myslíte si, že lidé, kteří jsou opravdu v životě spokojeni, žijí podle svého, odvážně kráčí životem dál, úspěšně překonávají překážky a nestěžují si, že to mají zadarmo?
Nemají.
Boží zkoušky jsou náročné z našeho lidského pohledu. Ale pokud budeme upevňovat svou víru, věřit sami sobě a vyššímu záměru, zvládneme všechny zkoušky. Naučíme se trpělivosti a pokoře. Budeme žít v přirozeném proudu a když příjdou těžké chvíle, budeme vědět, že i toto období přejde. V nejtěžších chvílích života se nejvíce naučíme. Jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. Je to mince, která má dvě strany a když se naučíme vnímat obě dvě, budeme velmi obohaceni.
Přeji nám všem, ať se nám daří překonávat jakékoli životní zkoušky a nalézáme v nich skryté bohatství.
S láskou, Renát.