Každý člověk je naprogramovaný tak, že se má rád a nebo nemá.

Každý člověk je naprogramový tak, že je spokojený se svým životem a nebo není.

Každý člověk je naprogramový tak, že může svůj život změnit podle své libosti.

Když tedy máme v sobě programy, znamená to, že nám je někdo dal.

Lidská mysl je jako počítač do kterého se vkládají data a ty pak ve svém životě používáme.

Rozhodujeme se, zda nám vyhovuji, či nikoli.

A tak fungují Emoční vzorce.

Pohledy, jak funguje svět, co je to láska, jak významné jsou vztahy a jakou hodnoutu

mám já, získáváme od svých rodičů (to především) a od společnosti kolem.

V sedmi letech máme ze 75% utvořený program, podle kterého žijeme.

Podvědomě jsme si utvořili vztah k sobě, k penězům, ke splnění svých snů a životního cíle.

Nepíši zde o vztahu k ostatním lidem, protože platí zákon, jaký mám vztah k sobě, takový vztah mám k ostatním lidem. Jak se chovám k sobě, tak se chovám k ostatním.

Vztah k sobě je tím nejdůležitějším bodem v životě každého člověka. Od toho se odvíjí

spokojenost v oblastech

⁃ vztahů s ostatními lidmi

⁃ zdraví

⁃ peněz

⁃ práce

To, co dostáváme za informace od okolního světa nejsou naše myšlenky.

Jsou to myšlenky těch lidí, kteří nám je dávají. Jsou jejich, né naše……..

Své myšlenky si utváříme sami na základě svého uvědomímění jak se mám rád (a)

a jaký život chci prožívat.

⁃

Úžasná zpráva je ta, že jakoukoli nespokojenost mohu přetransformovat na spokojenost.

Mohu si dovolit prožívat spokojený život a naplnit si i svá nejtajnější přání.

Pokud si uvědomím, že je nějaká oblast v mém životě, kde se necítím spokojeně,

mohu si uvědomit myšlenky, které mne blokují a které mi nevyhovují.

Tyto myšlenky je potřeba si pojmenovat, přijmout a přetransformovat do formy, která již bude vyhovovat.

Při této práci je potřeba velké pokory, odvahy, trpělivosti, upřímnosti a touhy po změně.

Je potřeba si také uvědomit, že ti lidé, kteří jsou nespokojeni, kteří obviňují ze svých neúspěchů či nemoci ostatní lidi, nespravedlnost, Boha…., jsou stále malými dětmi.

Protože jen dospělý jedinec si uvědomuje, že má život ve svých rukou, že není malé dítě, kterému je potřeba stále říkat co je třeba a co ne. Bere zodpovědnost za svůj život, cítí svobodu svého rozhodování a žije podle svých představ.

Pracuje se s tvorbou nových myšlenek a představy spokojenosti v dané oblasti, následně je potřeba se nacítit a prožít pocity k dané představě a pokud jsou splněny tyto podmínky, semínko nové myšlenky je zaseto.

Pak se pracuje na tom, aby nová myšlenka, která nám již vyhovuje začala zesilovat a následně se projevila v hmotném světě.

Myšlenka je to, co tvoří náš život. Vesmír s námi hovoří skrze naše pocity, takže to,

co cítíme se zhmotňuje a tvoří to, co prožíváme.

To, jak vidím sebe a svět, je můj pohled. Pokud se mi to nelíbí a nevyhovuje mi to,

mohu to kdykoli změnit.

S láskou, Renát